Ze zákona je dáno, že každý zaměstnanec pracující na plný úvazek s pracovní dobou v klasické délce 40 hodin týdně, tedy 8 hodin denně, má nárok na denní pauzu na oběd v délce trvání minimálně půl hodiny. Ta nesmí být dána na začátek ani na konec pracovní doby.

Je samozřejmě na každém člověku, jak tuto přestávku využije, většina však během ní obědvá. Ale jak si zajistit jídlo? Jednou z možností je přinést si jej sebou do práce. Ovšem pokud chceme jíst teplý oběd, pak obvykle vyžaduje lednici, kam jej schováme, aby se nezkazil, a následně způsob ohřevu, například mikrovlnnou troubu.

To samozřejmě není příliš velký problém zajistit například v kancelářích, ale ve výrobnách, kde pracují stovky lidí a desítky jich mají pauzu ve stejnou dobu, je to prakticky nemožné. Zkrátka zde není dost prostoru, aby si takto mohli uchovávat a ohřívat jídlo všichni zaměstnanci. Nehledě na to, že by se ani nestihli najíst.

Samozřejmě máme i možnost jít si oběd koupit během pauzy, či si skočit do restaurace. To je však vhodné jen tehdy, pokud je nějaký obchod či restaurace v blízkosti pracoviště. A to často v průmyslových zónách, kde jsou tyto továrny nejčastěji umístěny, nebývá.

I proto často zaměstnavatelé nabízí svým zaměstnancům firemní stravování. V podstatě se jedná o to, že smluvená firma přiveze v určený čas objednaný počet jídel. Tak dostanou zaměstnanci oběd na začátku pauzy a mají tak dostatek času se v klidu najíst.

Tuto možnost využívají především zaměstnavatelé ve větších městech, kde jsou právě průmyslové zóny. Příkladem může být pro firemní stravování Praha, kde je nabízí spousta zaměstnavatelů, kteří mají své výrobny v okrajových průmyslových částech.

Není tedy pochyb o tom, že se tento způsob stravování v mnoha případech vyplatí. Avšak nakonec záleží na zaměstnavateli, zda se rozhodne tuto službu svým pracovníkům poskytnout. Přeci jen, je to on, kdo za ni z větší části platí.